XII. Nad staré pne se kořeny

Nad staré pne se kořeny

z kapradí oblouk zelený,

když na něj brouček vyleze,

vidět až tamhle za meze.

Vidět až tamhle naproti

pomněnek modré klenutí,

kol něho z bílé hladiny

pramen si dmychá bubliny.

Vidět až mušky v doletě

dojíždět s poštou o světě,

některá jak když ze hloubi

postilion si zatroubí.

Vidět skrz větví zábřesky

dojíždět zlaté paprsky,

dole pak zpěvnou stář a mláď

zobáčkem v jemné vodě hrát.

Vidět až tamhle nad vodou

keře se chlubit jahodou,

šeptem se chlubit rákosí –

jak je mým očím do rosy!