XII. Od východu tři králové

Od východu tři králové

za hvězdou táhli v dáli,

a šli, až v sedmém království

u města náhle stáli.

Hoj, vy tři páni králové,

vy jste se zmátli jistě;

ta hvězda není na nebi –

ta na jiném plá místě.

Kdy k té se oko pozvedne,

kdy šeptnu její jmeno:

mé srdce ráj má, nebe, vše –

vše, co mně přislíbeno.