XII. Opět řemeslo a umění.

Ptáme se též s pokorností ostýchavou

Mistrů novější i starší moudrosti,

Nenajdou-li všecky jejich hodnosti

Množství náhradníků s duší dotíravou?

Včera opustil nás, smrtí porván dravou,

Mistr Feudorum, man školní kárnosti,

Zítra zajme sídlo jeho lénosti

Jeho žák, co železou byl kojen kravou;

Oba do též jedné chodili jsou školy,

Sebírali spolu klasy na tom poli,

Na němžto je sbíral děd i prapraděd:

Kdyžto Rafael neb Tasso skonat měl,

Kdož jim z dotíravých hejsků říci směl:

Brachu milý! Ote-toi, que je m’y mette!8