XII. PANU JOSEFU JASANOVIČI-VÉVODOVI, redaktoru „Našeho Domova“v Olomouci na Mor...

„Jen to srdce v lidském ňadru

nikde klidu najít neví – –

ach tak mnohé v chladném hrobě

sobě teprv pouleví.“

Zhusta člověk zasmušile

trudí se a žalně kvílí,

znaven-li je péčí mnohou,

chábnou-li mu svěží síly.

Bůh-li věčný v srdci sídlí,

národ-li v něm drahý žije,

srdce stíny rychle pudí,

tlukotem zas jarým bije.

Mnohá starost, stálá práce

trápívá i Tvoji duši;

láska k bohu, k Církvi, k vlasti

nepokoj Tvůj rychle ruší.

Chvilkové ty šedé stíny

světlem slunka rychle hynou,

ze šlechtené hrudi Tvojí

radostné se písně vinou.

Slavíš Tvůrce všehomíra,

koříš se Mu zvučnou chválou;

sláva Církve, blaho vlasti

radostí Tě blaží stálou.

O Své slasti v dobrém srdci

nadšené nám písně zpívej;

na Svůj odpočinek v hrobě,

jenom z daleka se dívej.

Uč nás sličným pérem dlouho

důvěrně se dívat k nebi;

obětavých, zbožných pěvců

národ náš má zapotřebí.

Nadšeným Svým pérem vzletným

podporuj Svých bratří kruhy;

dožiješ se bohdá brzy

utěšené míru duhy.