XII. POD JEDNU PODOBIZNU.

Tak vážná, snivá a tak zcela moje,

tak plná touhy, jak čekala na mne...

Tak sladká, nebylo to zdání klamné,

co svedlo nás přes všecky steré boje.

S tou tváří žít chci, s tou chci umírati,

a je-li spása, je-li v světě štěstí,

tou jedině mi můž a musí zkvésti,

ta bude věčně před mou duší státi...