XII. S časem se srdce mé sváří,

S časem se srdce mé sváří,

bojí se smrti a stáří –

oh, přijdou záhy tak!

Mládí a krása zhyne,

Ty dáš své srdce jiné –

co bude se mnou pak?

Z duše Ti vzpomínka zmizí,

jako dřív budu Ti cizí,

ba, musí se tak stát...

Ale já na to scestí,

kde mne dřív klamalo štěstí,

už neumím se dát.

Z všeho pak nejvíc mne raní,

žes to snad nevěděl ani,

jak velká je láska má,

myslíš, že též srdce moje

tak snadno jak na jiné boje

na Tebe zapomíná...