XII. Stojí ostrov pustý po kraj moře,

Stojí ostrov pustý po kraj moře,

na něm v hrobech otcův dávné mravy,

bouřná vlna časův každodenně

hrob z nich jeden v bezdné lůno splaví.

Kolem hrobů pestrá moudrosť otcův,

pestří opeřenci polétají,

a ty runy po náhrobcích lidem

celý svět a celou dobu tají.

Ve kostnici věkem oplísnělé

myšlénky se zbledlé ubytují, – –

ba se schovávají, že jich ztráty –

a to právem – vnuci nelitují.