XII. Té naděje vzíti si nedáme

Té naděje vzíti si nedáme

od kulichů všelijakých,

že jedenkrát ruce si podáme

i přes hlavu tyranů svých.

To uprostřed svobodných národů

my volni – co národ, to brat!

Pak do služeb velikých přerodů

své síly dá každý a rád.

Pod povrchem zločinných rozporů

již rodí se vzpoura a soud;

hrom udeří v poslední závoru,

pěst přerazí poslední z pout.

Té naděje vzíti si nedáme. –

Než přijde však bratrství den,

těch pravicí po právu zhrdáme,

jichž levice škrtí nás jen.