XII. Ty Jsi pánem všeho, duše Tvá tu žije,

Ty Jsi pánem všeho, duše Tvá tu žije,

nepřístupná jako témě strmých skal,

dýchá vůní mdlou té chladné kamelie,

čistá jako sníh, jenž v rokli napadal.

Tvoje srdce hrdé, jež v Tvých prsou bije,

jezero je, kam jen soumrak smutky svál,

hluboké a tiché – víry na dně kryje,

hroby drahé, koráb, jenž tu ztroskotal.

Ty Jsi Pánem všeho, co tu dýchá, zpívá,

a Tvé snivé oko ze všeho se dívá,

tlukot srdce Tvého ve všem kolem zní.

V každém něžném kvítku, jenž tu sladce dýše,

v písni ptáků jásá, jež se snáší s výše

v soumraku tom vonném, v tiši večerní.