XII. Účty.

Z Jičínské koleje

všecky zvony bučí,

pater Matěj Burnatius

odpadlíky mučí,

vyslýchá je, týrá,

do krajzlů a španělských bot

kacíře zlé svírá.

V Jičíně hotov byl

a na Libuň chvátá,

tam na ocas zmije šlápl,

hlava jedovatá

však jest na Libuni,

Satanáš tam, sedm hlav má

ta zmij, na níž trůní.

Český však sedláček

za uchem se škrábal:

„Aj, k čemu by z mého potu

mníšek ssál a hrabal?

Dost již brali páni,

počkej, mníšku, zaplatíme

tvoje za kázání!“

V Libuni na faře

po missií svaté

večeřadlo v svícnů řadě

hoří celé vzňaté;

dobrý doušek chutná.

V půlnoci se roztancuje

i ta černá kutna.

Dobrý den! Dílo též

boží vykonáno,

a tak jedli, pili spolu,

kvasili až v ráno.

Kohout zapěl kdesi,

číše padla z ruky zmdlené,

Burnatie, kde jsi?

Na farské veřeje

zaklepáno hlučně...

Posilou ti, velebníčku,

Řím šle nové učně.

Bludní kazatelé

o sousto a nocleh prosí,

skromně půl, půl směle.

Žáčkové oddaní

Krista za rytířem

vejdou, všecko za ně mluví,

biret s škapulířem,

kolem stolu sednou,

křížem prsa požehnají,

poháry pak zvednou.

„Odkud jen, cestou sem?“

Burnatius ptá se.

Hrdě vypjal svoji šíji,

strach však zněl mu v hlase.

„Na výpomoc jdeme,“

nejstarší z nich prál, „a vám se

k službě meldujeme.

Nemůž přece jediný,

tuhá je to práce,

zmoci překážky ty všecky

svaté reformace.

Posýlá nás papež,

posýlá nás císař,

Burnatie, chápeš?“ –

„Vaše kde listy jsou?“

Brunatius jektá.

„Ano, ostře příliš řadí

kacířská zde sekta.

Jdem ti ku pomoci!“

„Díky, bratři – zvedám číš svou,

ale proč tak v noci?“

Odpoví nejstarší:

„Co se velké dělo,

pláštěm noci vždy se krylo...

V noci Krista tělo

oslavené vstalo,

v noci zrozen byl, On, světlo,

kol co v tmách vše spalo.

Kutny v té vteřině

spadly hostům s boků,

v každé pěsti kyj a meč,

blesk msty v každém oku.

„Otče Burnatie,

dobrý den měl’s, po kázání

dobře se to pije!“

Venku zář pochodní,

hlomoz z hloubi ječí,

pater Matěj Burnatius

přede hosty klečí.

Kohout zapěl znova,

páter oknem letí.

„Chytněte ho na podávky,

Buriana děti!“

Burian Karlovský,

mstitel lidu svého,

stojí tady, zúčtováno.

Amen, konec všeho!

Jiný kohout rudý,

na Libunské zpívá faře,

v dvoře kvičí dudy.

Slunéčko nevyšlo,

dokončeno všecko,

v Jičíně pan hejtman Taxis

chví se jako děcko.

Sta šle poslů k Praze,

za kurýrem kurýr letí,

přišlo mu to draze!