XII. ÚSMĚV.

Byl úsměv král a podmanil si svět

a šťastní byli všickni lidé všady,

pták měl jej v písni, v kalíšku svém květ

a dívka v čtveračivém důlku brady.

Ba tenkrát žebrák spokojil se s málem,

s ním na dně v duši byl on také králem.

On přelít’ stráň a utkvěl v květu hlohu,

s ním v srdci básník mnohem blíž měl k bohu.