XII. Včera šel jsem kolem Kapitolu,

Včera šel jsem kolem Kapitolu,

zástup lidí tam a zřeli dolů –

dva, hle, v jámě, třetí se k nim chýlí,

a juž mramor vytahují bílý.

Krásná socha v staré římské říze

v slunce naší doby hledí cize,

moudří nad ní hlavy dohromady,

ký to bůh, si nevěděli rady.

A já myslí letěl do daleka...

věky, věky přede mnou jak řeka,

já zřel opět na severu kdesi

zástup lidí, hlavy dolů věsí.

Kopají a vytahují z hlíny

opět sochu – Tento lid byl jiný,

cizí mi v svém chování i kroji.

Přistoup’ jsem k nim, nad sochou jak stojí.

Jaký svatý? Tázali se mnozí...

Ne, to bůh, děl jiný. – Jsou však bozi?

A dál v divém citu šla má noha,

zde lid neznal jsem, však dobře – boha.