XII. VERŠE

Vy čtete verše ještě? Incroyable!

Já už jen píši je v tom přesvědčení,

že mařím čas i papír. Byly doby,

kdy myslíval jsem, že je slovo činem,

dnes vidím, že je slovo pouze slovem

a činy mluvit chtěl bych. Ale píšu

a trýzeň nečinnosti svírá duši

a klidu nemám – člověk přebytečný

a zbytečný se potácím v svém čase.

Ach, kdyby aspoň možno bylo dneska,

že odepsal bych verši něco s duše –

leč není toho. Dál ji tíží všecko:

i víra nedočkavá, naděj těžká

a dál ji síly nevydané lámou –

je těžko žít a umříti se nechce,

a tak v té době činů, dějů plné

ty verše píši, jak bych skládat mohl

z neživých květů neživých pár kytic,

jež zdobit mají klobouk všední krásky,

či ve skleněné váze před zrcadlem

být mají tichým shromaždištěm prachu.