XII. Vůkol je ticho.

Vůkol je ticho.

Jdu lesem sám a sám...

Ani lístek se nehne; naslouchám:

Úzkostný výkřik bolesti lapené srny.

Z daleka ke mně plyne,

doznívá, hyne;

zas ticho! Co se to děje?

Hlava se na ňadra kloní,

srdce mi soucitem zvoní,

chvěje se, buší...

Tesknota linduška slétla v mou duši

a křídly v ní věje!