XII. Výmluva.

Vadnou na zahrádce šalvěje,

má panenko, ach, zle je!

Vadnou rozmarýny,

že tě má už jiný,

šáteček má vyšívaný,

prstýnek má darovaný –

má panenko, ach, zle je!

– Nevěř, hochu, co se dí,

vždyť jsme dobří sousedi.

Rozmarýna v koutku

po novém má proutku,

šalvěj voní jako dříve,

máš srdéčko kormutlivé,

nevěř, hochu, co se dí! –

Lidské žlaby s kalnou vodičkou –

varován jsem matičkou.

Včera sám jsem slyšel,

když měsíček vyšel,

potichoučku vrzla vrátka,

někdo spěchal od děvčátka,

spěchal vaší uličkou.

– Nevěř, hochu, to tě klamal sluch,

uličkou šel jenom duch.

Nejsem dívka zrádná,

panenka tvá řádná,

vrátka, aby nevrzala,

smetánkou jsem namazala –

hochu, nevěř, byl to duch! –