XII. Zašlo slunce, západ zvolna bledne,

Zašlo slunce, západ zvolna bledne,

pruh jen zbývá ještě růžový,

na obzoru kraji v chvíli jedné

zčernal náhle lesík borový.

Oblaka, jež nebem plula bílá,

západem pak rudě vzhořela,

stojí nyní náhle zasmušilá,

modrošedá jako z popela.

Smutek zastřel jejich barvu denní,

zachmuřená stojí bez hnutí,

za horizont hledí v roztesknění,

za sluncem zří v tichém pohnutí...