XII. Že tvoje hvězdné oko v písni slavím,

Že tvoje hvězdné oko v písni slavím,

Nebudiž k marnému ti podivení!

Kde jinde, ne-li v oka čarném smění

Pohroužen všecku bytosť svou rád bavím?

Když se mi zastkví k žasu leskem žhavým,

Anť celou duši tvou v svůj paprsk mění,

A vyzývá mne sladce ku sblížení:

Tu duší svou k tvé v nyvé touze plavím.

A jako barvy duhy rozklenuté

V milostném spolku hravě v sebe splynou

Tvoříce celek v nejkrásnějším věnci:

Tak duše naše v slastech rozplynuté

V objetí tajném ke snubu se vinou,

Jak duchův nebeských dva zasnoubenci.