XIII. A tak podnes zem ta slove Čechy,

A tak podnes zem ta slove Čechy,

Nezměnivši dávné jméno své;

Jmenem tím Čech posud vlast svou zve,

Ústy lásky, srdečnými dechy.

Jméno to mu zdrojem velké těchy,

Svatým hněvem prsa jeho dme,

Nevděčné když se od matky ctné

Děti vzdalují, co od macechy. –

Jmenem tím ve sladké srdce tísni

Nazývá tě i mé varyto,

Drahá vlasti! v krátké této písni.

Jmeno to buď jako do mramoru

V každé srdce české vyryto,

A tam skvěj se jako na praporu!