XIII. BALLATA O VŠEDNÍCH DNECH.

Vím, nemůže být každičký den zlatý,

však nechci též zas, abych v tuhém boji,

kde padá zítra, kdo dnes ještě stojí,

se chvěti měl nad strží muk i ztráty.

Tož vítám s radostí vás, dnové všední,

kdy obvyklou vše splývá kolejí,

kdy v brázdu času vás jak zrní kladu.

Vždyť jednou z brázdy klasy vstanou ke dni

a skutky budou z tichých nadějí

a v duši klid mi padne za náhradu.

Tak, všední dnové, lokám vaši vnadu

jak čerstvý vody pramenité doušek,

bez překvapů jste i bez tajů roušek,

však prací plodnou klín váš vrchovatý.