XIII. Chtěla jsem vyzpívat tobě v ohnivé písni své touhy,

Chtěla jsem vyzpívat tobě v ohnivé písni své touhy,

když zraky tvé svítily jak hořící slunce na malou a ubohou zemi.

Chtěla jsem šat svého mlčení strhnout, abys viděl mé nezkrocené srdce,

to divoké srdce, jak zázračného ptáka, jenž přišel na tvůj práh.

Chtěla jsem výkřik své vášně vrhnouti nebesům v tvář a přehlušit vichry,

jež burácely v mé snění o tobě.

Chtěla jsem pokleknouti před stínem tvým, když nesmím v šílení polibků skloniti se k tvým rtům.

Chtěla jsem vystavěti podivuhodnou loď, jež donesla by mne ku vzdáleným břehům tvého domova.

Již unáší mne bílá loď tajemným mořem tvé lásky.

Zbledly mé líce a rozzářily se oči mé viděními. A v dálky letí má loď.

Vesla jsem pustila do černých a šumících vod...

Jsem na širém moři tvé lásky, Ó Silný, teď docela sama.