XIII. Dobrý a zlý lotr.

Kdys hřešil – krad. Též zabil kohos jednou,

jat, pykal svoji vinu ve žaláři,

byl souzen chladnou spravedností lednou

a sousedem jest božské, vlídné tváři.

Ta dojala jej, tak že v jeho duši

se vzpjala lítost jako divá lvice,

že bolest, hoře jeho srdce kruší

a slze jeho porosily líce. –

Kdys hřešil, krad. Též zabil kohos jednou,

jat, pykal svoji vinu ve žaláři,

byl souzen chladnou spravedností lednou

a sousedem je božské, vlídné tváři.

Ta ztrpčila jej, tak že v umírání

byl trpčí ještě, divější v své muce,

že lál a soptil divém ve rouhání,

div z hřebů sobě nevykroutil ruce.

V jich obou středu visel kdosi Svatý,

zřel v srdce hněvné i lítostí čisté,

vše zvážil, srovnal, zladil v souzvuk zlatý.

Vím, oba v ráj svůj pozval jsi, ó Kriste!