XIII. Já lodě větrem okřídlil

Já lodě větrem okřídlil

a zaplul v kraj, kde končí světy;

já země ledví prozkoumal

i lidstva nesmrtelné květy.

Já myšlenkou se k hvězdám nes

a zbadal sluncí smělé běhy,

já bydlil v duše hlubinách –

já hrál jak dítě s vášně šlehy.

Já slávy pohár k ústům zved,

já neznal ve své říši soka,

však do štěstí mně scházela

jen drobná slza tvého oka.