XIII. Je démon to a jeho zlobu cítím,

Je démon to a jeho zlobu cítím,

jak v cévách mých se krví rozlívá,

a do propasti bezedné se řítím,

mne zžíhá výheň pekla ohnivá.

Zda hřích mne vábí, jehož neznám dosud?

Neb vůně květů mrtvá, setlelá?

Zde stojí On – jak neúprosný osud,

a zavírá mi portál kostela.

Ne, nechci! Slituj nade mnou se bědnou,

víc trpět nechci, pusť mne přes práh dál!

On jde: „Jdi,“ rce mi. Hledím na portál.

A potácím se... cítím ruku lednou,

jak chytá mne a svírá, mátohu.

Ne, sílu nemám, vejít nemohu!