XIII. Je nevděk to, že na rtech pohár štěstí

Je nevděk to, že na rtech pohár štěstí

od tebe domů přijdu truchliv zas?

Žal starý, spolu dál že nesmí kvésti,

čím dařil osud nás.

To nevděk není, je to smutek pouze,

že věčny nemohly být chvíle ty,

že než se sejdem, budem hynout v touze,

jak los chce prokletý.