XIII. Kapela tvá přepodivná!

Kapela tvá přepodivná!

sebraná je z koutů všech;

však když hraje a když pěje,

hned se v ňadrech srdce chvěje,

krev se žhaví, tají dech.

Přepodivně plných, hebkých,

čarovných to skladeb směs:

tonů však, když vše se béře,

méně v ní než při opeře,

ale krásy víc, to věz!

Každý pěvec věrně zpívá

úděl svůj, ať mlád, ať stár...

Věru, bez lichoty míním,

že zasloužil před Rossinim

už svou „Medaille pour les arts“.