XIII. Kdy – ptáš se – dojdu odměny

Kdy – ptáš se – dojdu odměny

za všecku lásku svojí?

Jediný vlídný pohled tvůj

bol mojí touhy zhojí!

Až – jak již jednou – ruku svou

položíš na mé čelo,

by do mých snů tím dotekem

svaté se štěstí schvělo.

Až – jak již jednou – svoji skráň

přitiskneš k mojí skráni,

duši mé hříchy odpustíš

ve smírném požehnání.

Pak dojdu štěstí... Ptáš se však,

kdy láska má dojde klidu?

Ach, teprve až mne zavrhneš

a zoufalost skončí mou bídu.