XIII Kdyby se má duše s Tebou setkat měla,

Kdyby se má duše s Tebou setkat měla,

vlahou nocí štěstím by se rozepěla,

zpívala by zase ve slunečním jase,

zvedla by se k hvězdám, jejich čisté kráse.

Jako holubice v háj by zaletěla,

kde již prošla vesna růžová a skvělá

s květy v zlatém vlase, s plodem v těžkém klase,

o níž mému srdci jenom ve snách zdá se.

Tam v tom čárném kraji, kde již vykvétají

rudé růže žhavé jako moje touha,

snesla by se dolů, spočinula v ráji.

Zpěv by zazněl sladký, linul by se zpátky,

Tvojí vroucí písně ozvěna jen pouhá,

krasší nad vše tady, nad pozemské statky!