XIII. Ku pohřbu panny.

Truchlotemným zvukem znějí

Hrany s věže kostelní,

Všemi zvony sezvánějí

Ku slavnosti pohřební.

K průvodu měšťané, měštky,

Řadí se i přátelé,

Vesničané, vlídné vesky

I vedlejší sousedé.

Co dnes květe, zítra zvadne,

Co sen všecko pomine,

Květ oprší krásy vnadné,

Jak jen Tvůrce pokyne.

Tak zde panna v plném květu

Co růžička spanilá

Opršela v mladém věku,

Ctnou hlavičku sklonila.

V rakvi kvítím ozdobená,

Kadeř svitou u věnec,

Spí nevěsta ustrojená,

V rukou kříž a růženec.

Na rakvi zde z rozmarýny

Ční panenský věneček,

Lůžko její bude z hlíny

Zbudovaný hrobeček.

Marná všeho světa sláva,

Rozkoš, krása, důstojnost,

Všecko jest jen lichá chvála,

Pára, lest a odbojnost.

Ctnostný jenom blaze žije

Za vědomý jasného.

Ctnost mu věnec štěstí vije

Za života časného.

Již jde průvod, pěvci pějí

Žalmy, písně pohřební,

Mládci nesou mrtvol její,

Oslava to poslední.

S bolestí nesou družečky

Věno její k hřbitovu,

Hrstku prsti a věnečky

S pláčem sypou do hrobu.

S Bohem otče, milá máti!

S Bohem bratří sestry mé!

Rač vám Bůh odměnu dáti

Za vše snahy upřímné.

I vám přátelé, občanky,

Mládenci a družičky,

Vesničané, vesničanky!

Bůh odplať krok každičký.

Drahé družky na mé kosti

Ještě jednou pomněte,

Važte si své nevinnosti,

Sic co kvítky zvadnete;

Mnohá v jaře věku květla

Jako růže spanilá,

Svadla mrazem nepravosti,

Poklad cnosti ztratila.

Cnosti co pět panen moudrých

Věnujte dny mladistvé,

A olejem skutků dobrých

Zásobte nádoby své;

Byste slavně s lampou žhoucí

Ženicha uvítaly,

V roušce s ním o svatbě stkvoucí

Pod věnci hodovaly.