XIII. Leží prý na dně Lubiny

Leží prý na dně Lubiny

démanty, perly, rubíny.

Co pravdy na té pověsti? –

Když ňadra kdo rve bolestí,

po jejím břehu bloudívá,

krev, žhavé slzy ronívá,

jež kanou v její hlubiny –:

Snad to jsou ony rubíny,

ty perly a démantů skvost?

Těch také já tam prolil dost!!