XIII. Listů vzdechem, květů dechem,

Listů vzdechem, květů dechem,

větru spěchem

píseň tobě nesu na večer,

matným echem

zní a zmírá v letní dumný šer.

Jak se smráká! – Nad oblaka,

letem ptáka

krouží její zádumčivý kvil,

mne to láká,

bych s ní na tvých drahých ňadrech snil.

Listů vzdechem, květů dechem

padá spěchem

v lilije tvých ňader hloub a hloub.

V šeru mechem

světlošky zřím pláti, kam jsem vstoup’.