XIII. Mé mládí.

Když jsem býval malým chlapcem,

S chlapci jsem si leckdes hrával,

Po lučinách – mezi křovím

S nimi plachý běhávával:

Tehdáž pro mne nivy, sady

Neskončené měly vnady.

Netěší tak krále démant –

Ten, co stojí miliony,

Jako mě ach! těšívaly

Tenkrát z jara ptáčků tóny:

Jejich zpěv když Boha vzýval,

Tu i já jsem s nimi zpíval.

Co však platno, časy běží –

Rychle minou dnové, roky,

K předu pílí vše ve světě,

K předu jdou i lidské kroky:

Než je známe, pryč jsou máje –

Pryč jsou s nimi naše ráje!