XIII. Mlýn mé matky,

Mlýn mé matky,

za ním stoletá lípa

rozkládá, tyčí větve výše;

kvete,

voní,

slunce ji odívá v zlatý plášť.

Na nejvyšší sněti

sedí šedý pták,

hledí k slunci,

zpívá;

jeho zpěv padá mi v duši,

duše má se chvěje.

Nejsou to slova mé matky?

kloním hlavu,

pláču.