XIII. Na milostné jara bůže –

Na milostné jara bůže –

Na slunéčko, až se znítí,

Čeká láskodechá růže,

By se mohla rozevíti.

A na růži láskodechou,

Až otevře své lupénky,

Čeká s milovroucí těchou

Ruka spanilé dívenky.

A na ruku té dívenky,

V nížto dobrý mládec tuší

Vzor milostné, hodné ženky,

Čká on s láskochorou duší. –

Přál bych růži, by se spíše

Mohla z poupy vyvinouti,

By ji dívka k zdoby pýše

Mohla dřív si utrhnouti.

Přál bych ale nejraději

Hochu dívku už v té době:

Vždyť, co vroucně jemu přeji,

Přál bych vlastně – jenom sobě.