XIII. Na poslední list první knihy

Na poslední list první knihy

z Tvé ruky co Ti psáti mám?

Jen dík za šťastné okamihy,

jen lásku, kterou v srdci plám.

Jen touhu, býti bližší tobě,

jen prosbu, měj mne ráda dál,

jen povzdech: Tvým zde jako v hrobě,

jen hymnu: Tys můj ideál!

Jen přání, by nám víc přál osud,

než bylo včera a je dnes,

jen triumf, že tě mám až posud,

tvým okem zřím svých do nebes.

Jen naděj, že nám lépe bude,

že najdem se zas bezděky,

a jistotu, že v žití chudé

jsme svými zde – i na věky!