XIII. Ne, ne, Tvé srdce nemá, nesmí mříti

Ne, ne, Tvé srdce nemá, nesmí mříti

u prostřed mého lásky plamene,

radš chtěl bych stát se sochou z kamene,

radš chtěl bych v lůně siré země dlíti.

A předce vždy se tento oheň znítí,

když záře oka Tvého zažehne

do mého srdce, v němž se láska pne,

jež jasným, žhoucím, zhoubným světlem svítí.

Mé lásky žár, on všakou vášní hlode,

on by snad urval nejkrásnější květ,

a svatý zážeh lásky bohorodé,

pak o anděla chudším byl by svět.

Tož unikni mých vášní první plode,

byl králem jsi – co žebrák kráčíš zpět.