XIII. O rozumím Faustu, rozumím, když probírám zamyšleně
O rozumím Faustu, rozumím, když probírám zamyšleně
těch citů a tužeb rozpory, jež hruď jeho rvaly denně:
my lidé jsme obry v tužbách svých a v činu jsme trpaslíky,
a boly jsou moře nezměrné a rozkoš se rovná pěně.
O rozumím Faustu, rozumím a je mi jak starý známý,
a přec nám, kdož lásky ve propasť se vrháme roztouženě
los horší dán v úděl. – Démonu Faust zapsal se vlastní krví
a nalezl v ženě anděla – – My démona našli v ženě.