XIII. Paní Antonii Čelakovské, rozené Reiss-ové.

Odcházíš nám přítelkyně drahá

Z lůna milované rodiny,

Bolest ve srdci se našem zmáhá,

Že opouštíš meze otčiny.

Leč tu bolest mírní krásná víra

Že ode svých ke svým přistaneš,

A že bratrům slovanského míra

V celém světě milou zůstaneš.

A že vždy a všudy láska Tobě

Dobrých srdcí bude za podíl,

Jen když věrna setrváš Ty sobě

V proudu blažených i smutných chvil,

A když jako nyní v naší vlasti

Tak i v každé dálné končině

Budeš zapuzovat svárů strasti

Naší lásky smiřitelkyně.