XIII. PANU JANU JEŽKOVI, professoru na c. k. vyšším real. gymn. na Vinohradech u...

Ty zříš, co v národě se děje,

a smutně hledíš na ty reje,

jež mnohý talent provádí

a výsledek mu nevadí.

Oh básně mohou býti vlasti

zlou radou, nebezpečnou pastí;

však to mu nejde do hlavy,

on hledá jen své oslavy.

Jak směle dobrý národ bouří.

když voňavkou mu z pekla kouří;

z té nelítostné zloby své

i bratra proti bratru štve.

Kdo autoritu Božskou boří,

chce národ ztopit v bědném moři;

on sám se zavčas ustraní

a živůtek svůj zachrání.

Jak hlučně jeho buben víří,

jím poštvaný lid řve a hýří,

on nadělá z nich otroků,

sám při hojném je obroku.

Ty, Bratře, vše to jasně vidíš,

a za také se pěvce stydíš!

Hle, katolických pěvců sbor

chce omezit ten hrozný mor.

O libuj sobě v zbožném kruhu

svých věrných bratří, statných druhů;

Ty mnohovážnou hřivnou Svou

jim podej ruku pomocnou.

Haj odhodlaně svatou víru,

by národ zase živ byl v míru,

by nastal opět spasný ruch,

Svou milost dá Vám věčný Bůh.

Tvá bohorodá krásná píseň

ať stírá hnusnou bludu plíseň,

Ty na Petrově skále stůj,

Svůj národ stále oblažuj.