XIII. Rád se nořím v jasné oko,

Rád se nořím v jasné oko,

v jeho snivé hlubiny,

jen když se v něm radost zračí,

závist tklivé neviny.

Ale očí v stálém pláči

žádných viděť nemohu,

byť i kryly pod řasami

celou hvězdnou oblohou.

Veselosť jen, jaré smíchy,

slunce zář mne přiláká,

ale nikdy chmurné nebe,

ani deštná oblaka!