XIII. S Bohem, temná dcero nebe,

S Bohem, temná dcero nebe,

S pableskem tvé svaté krůny,

Tkané z hvězd a zlata luny –

Již opouštím, noci! tebe.

Mnozí divili se tomu,

Že tak rád v tvé říši dlívám,

Tebe kochám, tobě zpívám,

A se pozdě vracím domů. –

Vždyť i pohled jasné noci

Jako den má krásy svoje:

I z jejího tekou zdroje

Duším léky blahých mocí.

Nejen v slastech, ve bolesti

Také leží kouzlo vnady:

A rci, komu dáno tady

Bez obého život vésti? –

Šťasten, kdo už musí bdíti

Noci dlouhou v truchlém tesku,

Když mu v jedné hvězdy lesku

Čáka lepší doby svítí!