XIII. Starý jelen lesem hledá

By Vítězslav Hálek

Starý jelen lesem hledá

mladých let svých soudruhy:

a kam vidí, vše to sešlé

v starou tvář a v neduhy.

Smuten leh’ si ku pramenu:

pramen bublá z podkeří,

a na tváři v důlku hrá mu

jako úsměv mateří.

Každá vlnka jako dítě,

s tváří hladkou, bez vrásky,

poskočí a v hru se dává

s lupením a s oblásky.

Přidruží se, odloučí se

vesele a v netíži,

a to velké nebe modré

všechněm z oka pohlíží.

Starý jelen hlavu složil

na kraj v kvítí nevadlé –

všecko, i svá mladá léta

uviděl tu v zrcadle.