XIII. Střemchy už kvetou,

Střemchy už kvetou,

v smrčině zpívá kos,

v zahradě pěnkavy hnízdo si pletou,

v besídce vzdychl kdos.

Všude je život a slunce

rozpouští zlaté vlasy,

motýl dlí lilie na korunce

medové slavě kvasy.

Všude je plno záře a jasu,

je rozkošný teplý den;

z besídky po lásky kvasu

vyběhlo plaše děvče ven.

Ale hoch smutný

v besídce, hleďte naň,

do rukou tiskne hlavu

a slz má plnou dlaň,

maličké slzy,

veliké světy,

jež s jeho očí spadly,

že mladosti bílé květy

při žáru lásky zvadly.