XIII. Také to Slunce ohnivé

Také to Slunce ohnivé

pomalu pousíná,

přijde i jeho hodinka,

zhasne a mrtvě zsiná.

A jen když za čas planeta

na prsa zpět mu skane,

zase pak dávným plamem svým

na chvíli ještě vzplane.

Ach což ta láska mateřská

přes časy, přes hrob hoří,

neumrazíš jí na horách,

neuhasíš jí v moři!

Matičce dášli do hrobu

na prsa dítě její,

ještě se vpadlé, ztlelé rty

radostí pozachvějí.