XIII. Učitelstvo lidu.

Jsme dětmi lidu, vašimi jsme syny

a břímě dne i horka nesem’ s vámi;

jsou školy naše svatými nám chrámy,

my jejich sluhy k blahu domoviny.

Ten starý prapor vlaje a ne jiný

nám k cíli bělorudě nad hlavami,

vy s námi jdete, nechcem’ jíti sami,

a světla máme v zpátečnické stíny.

Těch nebojíme se, již kámen hodí

a v ústech sladkosť, v srdci krůpěj jedu

než na výsluní raděj’ v mraku chodí.

Nám není chabý duch ni nesmělý.

My půjdeme, kdy třeba, s vámi k předu

bez sousta chleba, v ruce s ocelí!