XIII. Valí proud se světem bystrý, ostrý,

Valí proud se světem bystrý, ostrý,

nekonečnou jeho rovná cesta,

jeho pískem zbořená jsou města,

jeho kalem národův jsou kostry.

Vlnek třpyt jsou zhaslých sluncí světla,

zhaslých sluncí dávno zašlých časů; –

vlnek lesk, – toť vlna spláchla krásu,

krásu, která po staletí květla.

Proud ten – čas! – jenž nezná břehův okovy!

Jen zde onde uzříš jako páru

ostrov plynout nad propastí zmaru, –

myšlének to dávných hřbitovy.