XIII. Vesmír.

Velebné dílo! Duch tvůj jásal by a lkal zas v hoři,

když na hvězdy zříš, slunce – zrak tvůj divem hoří:

Vesmír!

A přece co by platen byl ten vesmír celý,

kdyby nám v srdci neplál rovněž velký, skvělý

vesmír?

By hvězdy neplály tam, slunce, dárce žití,

a nešumělo moře klasů, zvuků, kvítí –

vesmír?

Dřív k srdci nahledni, kdo v zemi hledáš štěstí;

tam musí tobě růsti, zářit, zpívat, kvésti

vesmír!