XIII. Vím já, kdy k modlitbě se kleká:

Vím já, kdy k modlitbě se kleká:

když v kláscích hne se země ret,

kdy duše má jest plna zvuku

a duše mé jest plný svět.

Vím já, kdy zpovídat se bohu:

kdy šípek v květ se upraví,

kdy bůh rozpráví s každým broučkem

a též se se mnou zastaví.

Vím já, kdy světit velký svátek:

když otevrou se nebesa,

a mladá země z plné duše

v květ, vůni, píseň zaplesá.

Tak sic to není v kalendáři,

však světů kniha od věků,

a každý lístek jara ví to,

kdy bůh je nejblíž člověku.