XIII. Však nevládnou jen bozi hromu klínem –

Však nevládnou jen bozi hromu klínem –

jak v kabátě tu stojí nuzně tkaném

muž prostý, drsný, též je hromu pánem,

jenž od země můž’ válčit s nebes týnem.

Vždy sluha králův, velkých jenom stínem,

znak slávy měl na čele rozoraném,

jenž nestřen Caesarem ni Tamerlanem

a „In hoc signo!“ věřil s Konstantýnem.

On nevítězí mlatem revoluce,

jež modly staví, kde se model sprostí –

ten země titan uvolní si ruce

svým tuřím čelem božským poctivostí!

Ať bozi nevěří, víť Atlas přeci,

že nebe chví se mu na drsné pleci!