XIII. Zem, sotva ji sluníčko ohřeje,

Zem, sotva ji sluníčko ohřeje,

již do barev, do zvuků vzkvítá –

a sotva že srdce mé ožije,

již touha mu lesklými nitěmi,

a milost mu zlatými sítěmi

zas na novo osidla splítá.

Jak padl mi jara květ do oka,

jak do sluchu národní píseň –

tak padlo mi děvčátko na prsa,

s ním celá ta zaleklá, šveholná,

ta sladká a náhle zas úbolná,

ta bývalá lásky tíseň.