XIV. BALLADA K UVÍTÁNÍ MÁJE.

Máj poslal k šípku sníh a chlad,

na celé kolo usmívá se;

dych’ v orné lány, skočil v sad,

stráň stopil celou v slunka jase,

vtkal rosnou perlu sedmikráse.

Milencům v ucho starou zvěst

o zlatém lásky šeptá čase:

Ó radujte se, Máj tu jest!

Kdo jemu nevzdal by se rád?

Jeť srdci jako ptačí chase,

do skoku, písní, do poupat,

do mládí snů se vrací zase

v skřivánčím i v žežhulčím hlase;

dští jabloň stříbro v kolej cest,

má vrba zlato v jehněd vlase:

Ó radujte se, Máj tu jest!

Ó kéžby pro vždy v srdcích vlád’,

ne v lesích jen či na Parnasse!

Kéž člověk s ním by věčně mlád

u cíle stanul po zápase

v sil rozkvětu svých, v plné kráse,

kol skráně míru ratolest

zved’ číši v stálém hodokvase:

Ó radujte se, Máj tu jest!

Ó cítím v stromech, v trávě, řase

ruch lásky, k zemi padá s hvězd,

zdar! zní to sterém ve ohlase –

Ó radujte se, Máj tu jest!